Je to již nějaká doba, co anarchistická formace Angry brigade ve svém komuniké prohlásila: „Začali jsme se bránit a v této válce zvítězí organizovaná pracující třída pomocí bomb.“ Nezůstalo pouze u slov. Bomb se odpálilo dost a došlo i k jiným násilným akcím. Proč tyto události připomínat po tolika letech? Protože mají s touto dobou společného více, než by se mohlo zdát.

Zaprvé, praxe Angry brigade připoměla důležité otázky ohledně role ozbrojeného boje, na které je třeba odpovídat i dnes. Jaké odpovědi jsou vhodné, to musí vyplynout z diskuzí a rozborů, které s boji pojí nejen teorie, ale hlavně praxe. A praxe Angry brigade se jeví jako dobrý podklad pro tento úkol.

Zadruhé, i v dnešní době násilí revolučních minorit a jednotlivců zůstává nepochopeno dokonce i těmi, kteří se hlásí k tradicím revolučního hnutí. Připomenutí minulých pohledů možná může prospět pochopení těch dnešních.

Jak píše Jean Weir v úvodu, „Angry Brigade stála tváří v tvář nejen třídnímu nepříteli se všemi jeho represivními nástroji, ale také tuposti a nepochopení – pokud ne rovnou odsouzení – ze strany organizované levice.“ S podobnou tupostí a nepochopením dnes dochází k odsudkům Sítě revolučních buněk (SRB) a těch, kteří jsou souzeni, protože policie tvrdí, že SRB podporovali a propagovali. Nejde o to nekriticky uctívat, ale nebránit se diskuzi a propracování seriózních analýz místo běžného odsuzování a distancování.

V době vydání této publikace jsou pro údajnou podporu a propagaci SRB v kauze Fénix 2 souzeni čtyři anarchisté a jeden environmentalista. Konkrétně: Martin Ignačák, Lukáš Borl, Lukáš Novák, Petr Sova a Tomáš Zelený. Tento výtisk jim je věnován jako projev solidarity. To proto, aby bylo jasné, že ne každý je ochotný soutěžit s vládnoucí třídou a masmédii v intenzitě odsudků protivládních rebelů. Není nutné souhlasit se vším, co bylo vyjádřeno slovy a činy, aby hněv směřoval proti státu nikoli proti těm, které stíhá.

celá publikace ke stažení v pdf