All posts by subverze

Anarchismus a válka

Od propuknutí války na Ukrajině zaplavuje anarchistické prostředí válečná propaganda. Rozšiřují ji liberálové a sociální demokraté, kteří si z kdovíjakého důvodu říkají anarchisté. Snaží se získat stoupence pro jejich militarismus a tvrdí, že to je protiválečný postoj. Mluví o internacionalismu, ale záhy přiživují ukrajinský nacionalismus. Říkají, že jsou proti všem státům, ale nabádají ostatní k podpoře armády, která hájí panství ukrajinského státu.

Publikace “Anarchismus a válka” je sborník článků, které oproti tomu hájí skutečné antimilitaristické, internacionalistické a revolučně defétistické postoje. Právě ty se totiž v průběhu dějin opakovaně ukazují jako jediná smysluplná reakce na války mezi státy ve kterých proletariát slouží jako potrava pro děla.

Publikace vychází ve spolupráci s Antimilitaristickou iniciativou [ AMI ] a uvnitř jsou texty od lidí z Ukrajiny, Ruska, Velké Británie a Česka…

celá publikace ke stažení v pdf

Přátelé Durrutiho 1937-1939 – Agustin Guillamón

Federace sociálních anarchistů (FSA) v roce 2000 vydala český překlad knihy Přátelé Durrutiho 1937-1939 od Agustina Guillamóna. Je nám ctí, že můžeme po bezmála čtvrt století přinést další vydání.

́Přátelé Durrutiho ́ (La Agrupación de los Amigos de Durruti) bylo anarchistické uskupení založené ve Španělsku těmi, kteří se během revolučních dnů stavěli nepřátelsky k militarizaci a později mnoho z nich opustilo nově zformovanou Lidovou armádu poté, co byly rozpuštěny dobrovolnické milice. ́Přátelé Durrutiho ́ byli kritickým hlasem uvnitř CNT – FAI, důslední revolucionáři a oponenti kolaborace se státem. Byli velice vnímaví k tragickým chybám, které se udály ve jménu anarchismu a sociální revoluce. Chtěli je napravit a dopomoc pracující třídě z bahna reformismu a kontrarevolučního politikaření. Možná, že v důsledku zase tak úspěšní nebyli, ale nesporně v jedné věci ano. Podařilo se jim odhalit iluze, selhání a omyly, které se vyjevili v takových událostech jako bylo přijetí ministerských křesel anarchisty nebo podřízení anarchistických milic byrokratické mašinérii státu a militarizaci.

Agustin Guillamón nás ujišťuje, že se „na stránkách této knihy bude zabývat objasňováním, vysvětlováním a odhalováním vývoje, který proměnil anarchisty v ministry, antimilitaristy ve vojíny, nepřátele státu v jeho spolupracovníky a opravdové revolucionáře, zkoušené a zocelované v tisíci bitvách, v tupé stoupence kontrarevoluce.

Současní vydavatelé, zase chtějí zdůraznit, že právě proto je naše vydání načasováno na toto období. Tedy na dobu, kdy v souvislosti s válkou na Ukrajině, část anarchistického hnutí znovu propadá militaristickému blouznění a hájí kolaboraci silami státu a buržoazně demokratickým režimem. Zdá se jako by historie třídních bojů byla ničím, protože se vždy najdou tací, kteří nedokáží z minulých chyb vyvodit patřičná poučení pro současnost a budoucnost. Budou prošlapávat stejné slepé ulice a tragické chyby opětovně vydávat za realistická či pragmatická řešní vynucená specifickými okolnostmi. Nechceme se ale nechat unést skepsí. Doufáme, že vydání této publikace může přispět k jistým poučením.

́Přátelé Durrutiho ́ jistě nebyla dokonalá formace. Měla své slabiny. Agustin Guillamón neváhá na ně poukázat, stejně jako netají ty části skupinových vyjádření, která mohou být považovány za sporné. Podle něho si „uskupení Přátelé Durrutiho uvědomilo, že revoluce jsou buď totální, nebo skončí porážkou, v tom spočívá její největší zásluha.“ Návrh na zřízení Revoluční rady potlačující kontrarevoluční síly vyplývala právě z tohoto přesvědčení. Někteří anarchisté je za to odsoudili, protože považovali takové postoje za “autoritářské” nebo “bolševické” odchylky od anarchistické praxe. Nelze si nevšimnout, že nejvíc se takových odsudků dopoustěli “anarchističtí ministři” a jejich věrní reformističtí stoupenci, zastánci militarismu a kolaborace s buržoazními demokraty. Tedy ti, kteří popírali jednu anarchistickou zásadu za druhou.

Mohli bychom lpět na pojmech a podle toho třídit, co je či není ryze anarchistické. Jenže my raději hledíme na obsah, který v případě Přátel Durrutiho vycházel z brilatní analýzy poměrů a poučení z chyb, ač někdy vyjádřeného nepopulárními pojmy. Mohli bychom stejně tak mluvit o obraně revoluce, pokud bychom se chtěli vyhnout pojmu Revoluční rada či junta. Nehodláme ale Přátele Durrutiho pranýřovat za to, že použili jiná slova pro stejný obsah.

Přínos Přátelé Durrutiho nebyl hmatatelný jen v době jejich působení. Věříme, že i dnes jejich pronikavá kritika může posloužit k demaskování současných anarchistických skupin, které se snaží oživovat militaristické a kolaborantské tendence, podobně jako jejich předchůdci. Všímáme si, že dokonce i způsoby obhajoby těchto selhání jsou velice podobné.

Jak podotknul Vernon Richards v knize Poučení ze španělské revoluce „pro politické demagogy je charakteristické očekávání, že lidé budou zítra ochotni přijmout pravý opak toho, co se jim říká dnes.“ Zdá se, že přesně takové očekávání dnešní demagogy v anarchistickém prostředí vede k hlásání militaristické propagandy, přestože “včera” se stejnou vážností v hlase hlásali antimilitarismus a odpor ke všem státům. V jejich očích totiž zjevně nejde o rozpor. Demagogie spočívá právě v tom, že její hlasatelé dokáží očividné kontradikce šikonvně prezentovat jako posun kupředu. Tedy jako pokrokové překonání již neplatných tezí minulosti. Přesvědčují nás, že přicházejí s modernizací postojů, které potom více pasují na dneštní dobu. Jenže ve skutečnosti jsme svědky toho, že vyzdvihují obnošené reformistické a kontrarevoluční myšlenky, které nejsou zádnými novými objevy. Právě selhání některých předáků CNT-FAI je názorným příkladem, že tyto tendence nejsou nic nového. Podobná selhání prezentována jako “novátorství”, “pragmatismus”, “nedogmatismus” nebo přizpůsobení realitě, můžeme vysledovat i v dalších dějiných momentech. Vzpomeňme třeba na to, jak se část anarchistického hnutí postavila ve světové válce na stranu některých účastněných států a to podle stejné logiky volby menšího zla, kterou nyní uplatňují stoupenci podpory ukrajinské armády.

Přijetí ministesrkých křesel předáky CNT bylo popsáno v deníku Solidaridad Obrera jako „nejzářnější den v politické historii země.“ Opuštění revolučního boje ve prospěch státem vedené války zase jako „historická nevyhnutelnost, doléhající na každého.“ Kdo sleduje současnou debatu o válce na Ukrajině, nemůže si nevšimnout jak jak moc se uvedené postoje “anarchistických ministrů“ podobají argumentaci těch “anarchistů“, kteří obhajují kolaboraci s ukrajinskou vládou, její armádou a úřady. V oběžníku vydaném výborem FAI v říjnu 1936, je účast anarchistů v “oficiálních institucích” ospravedlněna argumentem, že si to vyžaduje situace. V současnosti bychom po celém světě našli nespočet prohlášení anarchistických skupin v podobném duchu.

Jak uvádí Vernon Richards „CNT-FAI přijala menší zlo – názor, že vše bylo přijatelnější, než Franco a ve jménu vítězství nad Frankem musí být učiněny jakékoli kompromisy – a ospravedlnila tuto pozici tvrzením, že porážka ve válce by rovněž znamenala porážku pro všechny výdobytky námezdně pracujících.“ Dosadíme-li do tohoto prohlášení místo CNT-FAI zkratky některých soudobých anarchistických skupin a Putina místo Franka, získáme docela jasný obrázek o podobě současné militaristické a reformistické tendence mezi některými anarchisty. Pokud v některých ohledech nelze mezi děním na Ukrajině a tím ve Španělsku hledat paralely, právě v tomto opakujícím se příklonu k militaristické a reformistické logice je zarážející podobnost. Nejen, že dochází k podobným chybám, ale i způsob jejich “obhajoby“ je téměř totožný.

Zásady utvářené a ověřené v destiletích třídních bojů jsou některými zrazovány, ale chybu vždy budou hledat na straně těch, kteří se jich nevzdávají. Budou nás nazývat dogmatiky a sebe pragmatiky, aby svou zradu mohli prezentovat jako příklon k realistické alternativě a odklon od zkostnatělé abstraktní ideologie. Jenže jak se v Guillamónově knize píše, „pokud principy nebyly ničím více, nežli jen závažím, kterého se zbavíme, jakmile se objeví první reálná překážka, pak je lépe přiznat, že nemáme principy vůbec žádné.

Náš důraz kladený na principy není povyšování teorie nad lidské životy. Naopak vnímáme anarchistické zásady jako výsledek nahromaděných zkušeností lidí, kteří se stejně jako my snažili a snaží lidské žití dovést k větší kvalitě, odprostit ho od nadvlády a vykořisťování. Mohli bychom to celé uzavřít vlastními slovy, ale necháme opět zaznít slova Vernona Richardse, se kterými náš pohled souzní: „Těm, kteří říkají, že zmíněné zásady nás odsuzují k politické sterilitě a uzavření se do věže ze slonoviny, můžeme odpovědět v tom smyslu, že jejich “realismus” a “oportunismus” nevyhnutelně vedou ke katastrofě. Věřím, že postavit se na odpor konvenční válce, namísto účasti v ní, je v jistém smyslu realističtější, pozitivnější a revolučnější (…)

My snad jen dodáme, že postoje Přátel Durrutiho ani naše motivace k vydání této publikace nejsou odsouzením anarchistického hnutí. Jsou spíše připomenutím, že anarchisté také chybují a je důležité ty chyby připomínat, protože se tím zvyšuje šance neopakovat je.

Nakladatelství Subverze & Historický spolek Zádruha

[ únor 2023 ]

celá publikace ke stažení v pdf

Vyjádření lidí ze střední Evropy k válce na Ukrajině (říjen 2022)

LIDOVÉ PŘÍSLOVÍ:

Ve válce stát poskytuje děla, bohatí voly a chudí své syny. Když válka skončí, stát si vezme děla, bohatí své voly a chudí počítají hroby.

Anarchistické a antimilitaristické projekty i jednotlivci z regionů střední Evropy tímto chtějí vyjádřit stanovisko k probíhající válce na Ukrajině. Zároveň chceme reagovat na chybné interpretace našich pozic, reprodukované jinými kolektivy a jednotlivci.

Vždy jsme zastávali internacionalistické, antimilitaristické a protistátní postoje. To, že se jich nevzdáváme během války, není dogmatismus ani krátkozraké uctívání abstraktních principů. Je to strategická volba, kterou chceme předejít dalším zbytečným válečným obětem. Zároveň to považujeme za vhodný způsob, jak se i nadále organizovat a oslabovat neblahý vliv státních struktur na naše životy.

Continue reading Vyjádření lidí ze střední Evropy k válce na Ukrajině (říjen 2022)

Proti válce a vojenské mobilizaci: předběžné poznámky k invazi na Ukrajinu

Ruský stát se snaží dobýt Ukrajinu. Ten samý ruský stát, který podporoval potlačení běloruského hnutí za svobodu a jen před pár týdny použil tanky k potlačení povstání v Kazachstánu. Putin se snaží rozšířit své autokratické panství a rozdrtit jakékoliv hnutí odporu nebo rebelie jak uvnitř, tak vně ruských hranic. Jenže když teď všichni západní demokraté sborově pějí o obraně svobody a míru, jedná se o organizované pokrytectví: jsou to ti samí demokraté, jejichž „mírové operace“ neboli válečné agrese, drony, bomby a okupace vynucují koloniální
vztahy moci a vykořisťování, dodávají diktátorům a mučitelům zbraně a jsou přímo nebo nepřímo zodpovědní za masakry uprchlíků a povstalců.

celá publikace ke stažení v pdf

Nebojuj za “svou” zemi! – International Perspectives

“Bojovat za vlast není v zájmu drtivé většiny obyvatelstva Ukrajiny. Ať už jsou výhody života v zemi začleněné do NATO a EU jakékoli, nepřevažují nad nevýhodami války. Až za několik týdnů, měsíců či let utichnou zbraně a dým se rozptýlí nad rozbombardovanými městy, Ukrajincům zbyde otrávená zem plná trosek a masových hrobů. A západní země budou pravděpodobně méně štědré ohledně peněz na obnovu, než jsou nyní ohledně dodávek zbraní.

Dejme tomu, že Ukrajina válku “vyhraje” – co tím tamní lidé získají? “Čest národa”? Svobodu? Až válka skončí, Zelenskyj a její vlastní “oligarchové” budou pořád bohatí, ale ‘obyčejné’ Ukrajince čeká jen hluboká bída.

(…) Naprostá většina ukrajinského obyvatelstva byla již před válkou chudá, a po válce bude ještě daleko chudší. Její zájmy a zájmy vládnoucí třídy nejsou totožné. Úplně jako v Rusku. Na Ukrajině se ruští a ukrajinští vojáci navzájem zabíjejí za zájmy, které nejsou jejich.”

celá publikace ke stažení v pdf

 

Naléhavost útoku – Nicola Gai

Nicola Gai je anarchista v minulosti stíhaný v procesu «Scripta Manent». Obviněn byl z ublížení na zdraví Robertu Adinolfimu, manažerovi v nukleárním průmyslu. Tento jeho text osvětluje mnohá témata: překážky v anarchistické akci vnucené zvnějšku i námi samými, naléhavá potřeba udeřit na nepřítele, vztahy mezi soudruhy v bojích a na setkáních atd.

celá publikace ke stažení v pdf

Vzestup černého protipovstalectví -Shemon

„V týdnu od 26. května do 1. června 2020 vypálila multirasová proletářská vzpoura vedená černými policejní stanice, zničila policejní auta, zaútočila na policii, přerozdělovala zboží a pomstila se za policejní vraždy bezpočtu černých i nečerných. Ale první červnový týden se, jak se zdá, všechno změnilo. Všichni jakoby zapomněli, že se něco z toho stalo, a místo toho jsme se stali dobrými protestujícími, stali jsme se nenásilnými a stali se z nás reformisté. Místo toho, abychom zaútočili na policii, jsme vydrželi nespočet pochodů, které neměly žádný jiný smysl, než pochodovat. Z revolučních abolicionistů jsme se stali reformistickými abolicionisty. Co se stalo?“

Na tuto a další otázky se pokouší odpovědět Shemon v textu, který v anglické verzi vydalo nakladatelství Ill Will Editions v červenci 2020. Text později do češtiny přeložila skupina Třídní válka, která ho s dalšími souvisejícími materiály publikovala ve stejnojmeném buletinu.

Nakladatelství Subverze dalo textu formát brožury.

celá publikace ke stažení v pdf

Propad do šílenství: Anarchistický-nihilistický deník antipsychiatrie

Šárka, Marcel, Veronika, Martin, Bára, Petr, Martina, Honza, Ester, Emily, Lukáš, Kristýna, Ondřej, Tereza, Marek, Kateřina, Stela, Radek, Daniela, Filip, Saša, Lenka, Roman, Monika a mnoho dalších. Oni mají své zkušenosti s psychiatrickými diagnózami, chemickými medikamenty nebo uvězněním v psychiatrických zařízeních. Především jim je věnována tato publikace. Nabízí ale zajímavé pohledy i všem ostatním.

 

celá publikace ke stažení v pdf

A # 5 / říjen 2020

Po delší odmlce vychází další číslo anarchistického občasníku “A”. Texty dohledatelné na internetu nyní mají i tištěnou podobu. Ano, nakladatelství Subverze jde proti proudu. Stále zůstává prioritou tištěné medium. Ano, i v době, kdy dost lidí má pocit, že existuje a má smysl jen to, co je na facebooku.

Lepší několik kusů publikace předané z ruky do ruky a diskutované z očí do očí, než tisíce lajků a sdílení na sociálních sítích, poskytujících naše soukromí fízlům a korporacím. Tiskněte, sdílejte, diskutujte…

ke stažení a tisku na formát A5 (20 stran)

Směrem k povstání – Alfredo M. Bonanno

„Jak lze tedy dosáhnout toho, aby se lidé mohli anarchisticky organizovat, aniž by se stali anarchisty, aniž by vstoupili do anarchistických skupin, aniž by si lidé uvědomili, že akceptují anarchistický koncept? Protože, když někoho oslovím a řeknu „poslouchej, musíme zaútočit, to je anarchistický koncept“, chlap odpoví „Nemám zájem. Souhlasím s tebou v útoku, ale nemám zájem vědět, zda je útok anarchistický koncept nebo ne.“ Pokud s někým mluvím o útoku založeném na konfliktnosti, musím mu zmínit všechno o permanentním konfliktu. Musím mu říct, že neexistují žádné deadline. Nejsou momenty, kdy může být spokojen s tím, co bylo provedeno a boj tím skončil. Existuje boj, který pokračuje v čase, aniž by se zastavil.

„Permanetní konfliktnost, to je anarchistický koncept” a ten chlap mi říká: „Pro mě to nic neznamená, že je to anarchistický koncept. Líbí se mi nápad, chci to udělat.” Tady nejde o nečinné tlachání. Je to něco důležitého, protože přicházíme k pojmu organizace lidí anarchistickým způsobem, aniž by si uvědomili, že se nachází v procesu organizování anarchistickým způsobem. Protože kdybychom budovali politickou stranu, to znamená, pokud budeme mluvit s lidmi, abychom byli pochopeni, potřebovali bychom používat symbolický jazyk. Používat velmi nápadné letáky, symboly; nebo jinak použitelné nápady. V prvním případě budujeme stranu, a nezáleží na tom, zda velkou či malou, nebo anarchistickou nebo něco jiného. Je to pořád strana. Ve druhém případě budujeme spontánní organizaci.“

celá publikace ke stažení v pdf

Anarchie: život a radost z neposlušnosti

„Námezdní otroctví je nepřítel hry, individuality a svobody. Sociální systémy vyžadují podrobení individuality buď homogenizovaným členstvím nebo pevnou skupinovou identitou, aby byla zachována jejich existence. U všech sociálních systémů je vzorec podobný: individualita se oddává skupině, aby jí byl umožněn přístup ke zdrojům. Za kapitalismu je námezdní otrok – nebo marxisticky „proletariát“ – identita přeskupená v úloze reprodukční kapitalistické společnosti. To zahrnuje, že jednotlivci odevzdají svou mysl a tělo pánovi výměnou za mzdu, která slouží jako povolení k přístupu ke zdrojům. Ale pro anarchistickou individualitu vyzbrojenou nezákonností, je vyvlastnění zdrojů anarchie přežití bez povolení.

Anarchii nelze prožít prostřednictvím historických knih, reforem pracovních míst ani hranic nového společenského systému. Anarchie dýchá rytmem divočiny v neustálém toku, neovládaném antropocentrickými zákony a řádem. Raduji se ze své anarchie, z transformativního opuštění role a identity „proletariátu“. Na obzoru není žádná velká revoluce, kterou by bylo možné zorganizovat nebo očekávat. Existuje pouze dnešek, bez zítřejší záruky. Neexistují žádní charismatičtí vůdci, kteří by otevřeli dveře ke svobodě. Existuje pouze síla anarchistické individuality definovaná osvobozující ozbrojenou touhou.“

celá publikace ke stažení v pdf

Hledáme pomoc s překlady

Nakladatelství Subverze by rádo vydalo několik textů, avšak naše kapacita je velmi omezená. Uvítáme proto pomoc s překlady z angličtiny do češtiny. Chceme vydat např. tyto dva materiály.

Pokud to někdo přeloží, my zajistíme sazbu, korekturu, tisk a distribuci. Pokud chceš pomáhat s překladem, ozvi se nám na e-mail. Taky uvítáme šíření této výzvy na webech, přes mejly nebo šuškandou atd.

Komunistická opatření – Leon de Mattis

„Komunistický charakter opatření se odvozuje od jeho schopnosti posílit boj proti kapitálu, a přitom být výrazem jeho negace. Jedná se tedy o rozhodný a konkrétní způsob jak rozehrát překonání směny, peněz, hodnoty, státu, hierarchie a rasových, třídních a genderových rozdílů a tak dále. Tento seznam nestojí na nějakém zvláštním pořadí priorit, protože komunistické opatření je schopno zaútočit najednou na vše, co tvoří kapitalistické společenské vztahy. Víme, že komunismus je překonáním směny, hodnoty a peněz, ale nevíme, jak by svět bez směny, hodnoty a peněz mohl fungovat. Víme, že komunismus je zrušením tříd, ale nevíme, jak by mohl fungovat beztřídní universalismus. Komunistické opatření na takovéto otázky neodpovídá globálně, ale snaží se na ně reagovat tam, kde vznikají, a v rámci potřeb boje.“

celá publikace ke stažení v pdf

Angry brigade 1967 – 1984 – dokumenty & chronologie

Je to již nějaká doba, co anarchistická formace Angry brigade ve svém komuniké prohlásila: „Začali jsme se bránit a v této válce zvítězí organizovaná pracující třída pomocí bomb.“ Nezůstalo pouze u slov. Bomb se odpálilo dost a došlo i k jiným násilným akcím. Proč tyto události připomínat po tolika letech? Protože mají s touto dobou společného více, než by se mohlo zdát.

Zaprvé, praxe Angry brigade připoměla důležité otázky ohledně role ozbrojeného boje, na které je třeba odpovídat i dnes. Jaké odpovědi jsou vhodné, to musí vyplynout z diskuzí a rozborů, které s boji pojí nejen teorie, ale hlavně praxe. A praxe Angry brigade se jeví jako dobrý podklad pro tento úkol.

Zadruhé, i v dnešní době násilí revolučních minorit a jednotlivců zůstává nepochopeno dokonce i těmi, kteří se hlásí k tradicím revolučního hnutí. Připomenutí minulých pohledů možná může prospět pochopení těch dnešních.

Jak píše Jean Weir v úvodu, „Angry Brigade stála tváří v tvář nejen třídnímu nepříteli se všemi jeho represivními nástroji, ale také tuposti a nepochopení – pokud ne rovnou odsouzení – ze strany organizované levice.“ S podobnou tupostí a nepochopením dnes dochází k odsudkům Sítě revolučních buněk (SRB) a těch, kteří jsou souzeni, protože policie tvrdí, že SRB podporovali a propagovali. Nejde o to nekriticky uctívat, ale nebránit se diskuzi a propracování seriózních analýz místo běžného odsuzování a distancování.

V době vydání této publikace jsou pro údajnou podporu a propagaci SRB v kauze Fénix 2 souzeni čtyři anarchisté a jeden environmentalista. Konkrétně: Martin Ignačák, Lukáš Borl, Lukáš Novák, Petr Sova a Tomáš Zelený. Tento výtisk jim je věnován jako projev solidarity. To proto, aby bylo jasné, že ne každý je ochotný soutěžit s vládnoucí třídou a masmédii v intenzitě odsudků protivládních rebelů. Není nutné souhlasit se vším, co bylo vyjádřeno slovy a činy, aby hněv směřoval proti státu nikoli proti těm, které stíhá.

celá publikace ke stažení v pdf

Hledání cesty z ekologické krize – svazek II.

V prvním svazku vyšly texty od sociálního ekologa Murray Bookchina. Tentokrát to je čtyřdílný seriál Práce, klima, kapitál sepsaný slovenským projektem Karmína. Dozvíme se v něm jak chápat vztah mezi klimatickou změnou a třídou pracujících a také, proč bez propojení třídních a ekologických zápasů nelze vyřešit ekologickou krizi.

Projekt Karmína na svém webu uvádí: „na činnosti Karmíny se můžete nepřímo podílet i tím, že šíříte naše texty.“ Nakladatelství Subverze to bere v potaz a tato publikace je konkrétní krok tímto směrem. Nemyslíme si, že veškerá stanoviska Karmíny, jsou shodná s těmi našimi. O to však v nakladatelském projektu Subverze ani nejde. Texty, které vydáváme, nemusí vždy a ve všem být v souladu s postoji vydavatelů, přesto považujeme za důležité je sdílet. Nutno podotknout, že to neděláme z komerčních pohnutek ani v rámci propagace konkrétní skupiny, organizace, ideologie nebo hnutí.

Zpětnou vazbu na publikaci uvítá nakladatelství Subverze a jistě i projekt Karmína, z jehož webových stránek texty čerpáme.

celá publikace ke stažení v pdf