Hledáme pomoc s překlady

Nakladatelství Subverze by rádo vydalo několik textů, avšak naše kapacita je velmi omezená. Uvítáme proto pomoc s překlady z angličtiny do češtiny. Chceme vydat např. tyto tři materiály.

Pokud to někdo přeloží, my zajistíme sazbu, korekturu, tisk a distribuci. Pokud chceš pomáhat s překladem, ozvi se nám na e-mail. Taky uvítáme šíření této výzvy na webech, přes mejly nebo šuškandou atd.

A # 5 / říjen 2020

Po delší odmlce vychází další číslo anarchistického občasníku “A”. Texty dohledatelné na internetu nyní mají i tištěnou podobu. Ano, nakladatelství Subverze jde proti proudu. Stále zůstává prioritou tištěné medium. Ano, i v době, kdy dost lidí má pocit, že existuje a má smysl jen to, co je na facebooku.

Lepší několik kusů publikace předané z ruky do ruky a diskutované z očí do očí, než tisíce lajků a sdílení na sociálních sítích, poskytujících naše soukromí fízlům a korporacím. Tiskněte, sdílejte, diskutujte…

ke stažení a tisku na formát A5 (20 stran)

Směrem k povstání – Alfredo M. Bonanno

„Jak lze tedy dosáhnout toho, aby se lidé mohli anarchisticky organizovat, aniž by se stali anarchisty, aniž by vstoupili do anarchistických skupin, aniž by si lidé uvědomili, že akceptují anarchistický koncept? Protože, když někoho oslovím a řeknu „poslouchej, musíme zaútočit, to je anarchistický koncept“, chlap odpoví „Nemám zájem. Souhlasím s tebou v útoku, ale nemám zájem vědět, zda je útok anarchistický koncept nebo ne.“ Pokud s někým mluvím o útoku založeném na konfliktnosti, musím mu zmínit všechno o permanentním konfliktu. Musím mu říct, že neexistují žádné deadline. Nejsou momenty, kdy může být spokojen s tím, co bylo provedeno a boj tím skončil. Existuje boj, který pokračuje v čase, aniž by se zastavil.

„Permanetní konfliktnost, to je anarchistický koncept” a ten chlap mi říká: „Pro mě to nic neznamená, že je to anarchistický koncept. Líbí se mi nápad, chci to udělat.” Tady nejde o nečinné tlachání. Je to něco důležitého, protože přicházíme k pojmu organizace lidí anarchistickým způsobem, aniž by si uvědomili, že se nachází v procesu organizování anarchistickým způsobem. Protože kdybychom budovali politickou stranu, to znamená, pokud budeme mluvit s lidmi, abychom byli pochopeni, potřebovali bychom používat symbolický jazyk. Používat velmi nápadné letáky, symboly; nebo jinak použitelné nápady. V prvním případě budujeme stranu, a nezáleží na tom, zda velkou či malou, nebo anarchistickou nebo něco jiného. Je to pořád strana. Ve druhém případě budujeme spontánní organizaci.“

celá publikace ke stažení v pdf

Anarchie: život a radost z neposlušnosti

„Námezdní otroctví je nepřítel hry, individuality a svobody. Sociální systémy vyžadují podrobení individuality buď homogenizovaným členstvím nebo pevnou skupinovou identitou, aby byla zachována jejich existence. U všech sociálních systémů je vzorec podobný: individualita se oddává skupině, aby jí byl umožněn přístup ke zdrojům. Za kapitalismu je námezdní otrok – nebo marxisticky „proletariát“ – identita přeskupená v úloze reprodukční kapitalistické společnosti. To zahrnuje, že jednotlivci odevzdají svou mysl a tělo pánovi výměnou za mzdu, která slouží jako povolení k přístupu ke zdrojům. Ale pro anarchistickou individualitu vyzbrojenou nezákonností, je vyvlastnění zdrojů anarchie přežití bez povolení.

Anarchii nelze prožít prostřednictvím historických knih, reforem pracovních míst ani hranic nového společenského systému. Anarchie dýchá rytmem divočiny v neustálém toku, neovládaném antropocentrickými zákony a řádem. Raduji se ze své anarchie, z transformativního opuštění role a identity „proletariátu“. Na obzoru není žádná velká revoluce, kterou by bylo možné zorganizovat nebo očekávat. Existuje pouze dnešek, bez zítřejší záruky. Neexistují žádní charismatičtí vůdci, kteří by otevřeli dveře ke svobodě. Existuje pouze síla anarchistické individuality definovaná osvobozující ozbrojenou touhou.“

celá publikace ke stažení v pdf

Komunistická opatření – Leon de Mattis

„Komunistický charakter opatření se odvozuje od jeho schopnosti posílit boj proti kapitálu, a přitom být výrazem jeho negace. Jedná se tedy o rozhodný a konkrétní způsob jak rozehrát překonání směny, peněz, hodnoty, státu, hierarchie a rasových, třídních a genderových rozdílů a tak dále. Tento seznam nestojí na nějakém zvláštním pořadí priorit, protože komunistické opatření je schopno zaútočit najednou na vše, co tvoří kapitalistické společenské vztahy. Víme, že komunismus je překonáním směny, hodnoty a peněz, ale nevíme, jak by svět bez směny, hodnoty a peněz mohl fungovat. Víme, že komunismus je zrušením tříd, ale nevíme, jak by mohl fungovat beztřídní universalismus. Komunistické opatření na takovéto otázky neodpovídá globálně, ale snaží se na ně reagovat tam, kde vznikají, a v rámci potřeb boje.“

celá publikace ke stažení v pdf

Angry brigade 1967 – 1984 – dokumenty & chronologie

Je to již nějaká doba, co anarchistická formace Angry brigade ve svém komuniké prohlásila: „Začali jsme se bránit a v této válce zvítězí organizovaná pracující třída pomocí bomb.“ Nezůstalo pouze u slov. Bomb se odpálilo dost a došlo i k jiným násilným akcím. Proč tyto události připomínat po tolika letech? Protože mají s touto dobou společného více, než by se mohlo zdát.

Zaprvé, praxe Angry brigade připoměla důležité otázky ohledně role ozbrojeného boje, na které je třeba odpovídat i dnes. Jaké odpovědi jsou vhodné, to musí vyplynout z diskuzí a rozborů, které s boji pojí nejen teorie, ale hlavně praxe. A praxe Angry brigade se jeví jako dobrý podklad pro tento úkol.

Zadruhé, i v dnešní době násilí revolučních minorit a jednotlivců zůstává nepochopeno dokonce i těmi, kteří se hlásí k tradicím revolučního hnutí. Připomenutí minulých pohledů možná může prospět pochopení těch dnešních.

Jak píše Jean Weir v úvodu, „Angry Brigade stála tváří v tvář nejen třídnímu nepříteli se všemi jeho represivními nástroji, ale také tuposti a nepochopení – pokud ne rovnou odsouzení – ze strany organizované levice.“ S podobnou tupostí a nepochopením dnes dochází k odsudkům Sítě revolučních buněk (SRB) a těch, kteří jsou souzeni, protože policie tvrdí, že SRB podporovali a propagovali. Nejde o to nekriticky uctívat, ale nebránit se diskuzi a propracování seriózních analýz místo běžného odsuzování a distancování.

V době vydání této publikace jsou pro údajnou podporu a propagaci SRB v kauze Fénix 2 souzeni čtyři anarchisté a jeden environmentalista. Konkrétně: Martin Ignačák, Lukáš Borl, Lukáš Novák, Petr Sova a Tomáš Zelený. Tento výtisk jim je věnován jako projev solidarity. To proto, aby bylo jasné, že ne každý je ochotný soutěžit s vládnoucí třídou a masmédii v intenzitě odsudků protivládních rebelů. Není nutné souhlasit se vším, co bylo vyjádřeno slovy a činy, aby hněv směřoval proti státu nikoli proti těm, které stíhá.

celá publikace ke stažení v pdf

Hledání cesty z ekologické krize – svazek II.

V prvním svazku vyšly texty od sociálního ekologa Murray Bookchina. Tentokrát to je čtyřdílný seriál Práce, klima, kapitál sepsaný slovenským projektem Karmína. Dozvíme se v něm jak chápat vztah mezi klimatickou změnou a třídou pracujících a také, proč bez propojení třídních a ekologických zápasů nelze vyřešit ekologickou krizi.

Projekt Karmína na svém webu uvádí: „na činnosti Karmíny se můžete nepřímo podílet i tím, že šíříte naše texty.“ Nakladatelství Subverze to bere v potaz a tato publikace je konkrétní krok tímto směrem. Nemyslíme si, že veškerá stanoviska Karmíny, jsou shodná s těmi našimi. O to však v nakladatelském projektu Subverze ani nejde. Texty, které vydáváme, nemusí vždy a ve všem být v souladu s postoji vydavatelů, přesto považujeme za důležité je sdílet. Nutno podotknout, že to neděláme z komerčních pohnutek ani v rámci propagace konkrétní skupiny, organizace, ideologie nebo hnutí.

Zpětnou vazbu na publikaci uvítá nakladatelství Subverze a jistě i projekt Karmína, z jehož webových stránek texty čerpáme.

celá publikace ke stažení v pdf

Hledání cesty z ekologické krize – svazek I.

Čím dál více lidí si začíná uvědomovat, že se svět dostal do ekologické krize, která může v důsledku vést až k zániku lidské existence na planetě Zemi. Je skvělé, že se mnozí probouzí z apatického spánku a hledají cesty jak z toho stavu ven. Samo to však nestačí k tomu, aby se situace změnila. Vidět problémy, totiž ještě nutně neznamená, znát i cesty vedoucí k řešení. A tak můžeme být svědky mnoha environmentálních iniciativ, které si to mašírují do slepých ulic, ale tváří se jakoby směřovaly k odvrácení krize.

Nezřídka jde o reakční hnutí, která problémy nahlíží optikou střední třídy. Ta si chce zachovat svá privilegia, proto se raději uchyluje k moralistickému apelu na změnu individuálních konzumních zvyků, než aby rozvíjela praktickou kritiku kapitalistických vztahů. Takové lidi pak můžeme vidět, jak chudé obyvatele poučují o tom, že by si měli kupovat předražené bioprodukty z „férového obchodu“, ale sami nechtějí aktivně odporovat korporacím a vládám, které ekosystémy plundrují v ohromném rozsahu.

Někteří z těch, kteří si vytyčili za cíl blokovat provoz těch nejdestruktivnějších sektorů průmyslu – jako je třeba uhelná energetika – zase zapomínají, že tržní logika kapitalismu povede k ekologické nerovnováze dokonce i tehdy, když fosilní paliva nahradí jiné alternativy. Jako by snad ani nechtěli vidět, že udržitelnost není pouhou otázkou volby technologických nástrojů a zdrojů, ale také toho v jakých sociálních, produkčních a politických vztazích jich je užíváno.

Jiné iniciativy zase apelují na politiky a podnikatele, aby zachránili tento svět, jako by to snad nebyli právě oni, kdo se nejvíce podílí na jeho destrukci. Jiní pak inklinují k mizantropii a potrhlým návrhům na extrémní redukci populace, aniž by pochopili, že stávající systém díky svému principu „růst nebo zemřít“, vždy bude produkovat ekologické krize, bez ohledu na to kolik lidí bude planetu obývat.

Ukazuje se, že samotná masová mobilizace proti ekologické krizi nestačí k jejímu rozřešení. Mnozí totiž mají zalíbení v návrzích, které nepřinášejí řešení, nebo prosazují to, co je samo součástí problému – různé varianty zeleného kapitalismu či primitivismu a jiné nebezpečné potrhlosti. Proto vychází tento sborník textů rozdělený do třech svazků, který se snaží přispět k překonání ohromného ideologického zmatku, kterým jsou prostoupena environmentální hnutí. Texty možná nepřinášejí nic, co by již nebylo předtím řečeno. Jenže, dokud se situace výrazně nezmění, bude nezbytné znovu a znovu opakovat, že dostat se z ekologické krize, znamená jít cestou boje proti státům a kapitalistickému systému.

Tato publikace je zamýšlena jako materiál pro diskuzi. Sdílej jí a diskutuj o ní. Můžeš také napsat svůj názor nakladatelství Subverze. Bude ti odpovězeno.

celá publikace ke stažení v pdf

Žádná naděje, žádná budoucnost: Ať začne dobrodružství!

„Když slyším lidi říkat „Máme plán na lepší svět“, ve smyslu budoucnosti, zajímalo by mě, jestli zvažují tu pravděpodobnou možnost, že ten svět nikdy neuvidí. A pokud mluví za ostatní, jak to politici dělají, chci vědět, kdo skutečně zažije tento lepší svět. Je toto „plán na lepší svět“ – předurčený model pro budoucnost lidí, se kterými architekti nemají žádné vztahové spojení?

Já nemám žádnou touhu navrhovat a prosazovat z dálky předem konstruovaný model žití s lidmi. Jak pro sebe očekávám tady a teď, každý, kdo existuje mimo můj vlastní život, má nárok na vlastní individuální působení.

Pro mě je tento zasraný svět, ve kterém v současnosti existuji, jediný svět, který uvidím. Nemám iluze stárnutí a cestování po vysokých školách, kvůli přednesu projevů o anarchii. Ani jezdění vlaky ve věku 80 let, přilepení k televizi v domově důchodců nebo skládání puzzle. Pravděpodobně zemřu v mládí a neuvidím „lepší svět“ ani masové povstání, které by nezaložilo další autoritářský režim místo současného. Myslím, že někteří by řekli, že je to „beznaděj“ často spojená s nihilismem. Pro mě je to ale realistické hodnocení světa, ve kterém v současné době žiji.“

celá publikace ke stažení v pdf

Ilegální anarchismus – Gustavo Rodriguez

Po sedmi letech vychází druhé české vydání textu Ilegální anarchismus. Je to přepis přednášky Gustava Rodrigueze přednesené v obsazeném sociálním centru La Casa Naranja v takzvaném Mexiku. Nakladatelství Subverze tento výtisk vydává ve znamení solidarity s anarchisty a environmentalistou obviněnými v kauze Fénix II.

Všech pět osob ve Fénixu II. je obviněno z trestných činů s trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. V obžalobě jsou vedle jiných i obvinění ze šíření anarchistických publikací a komuniké. Není podstatné zda tito lidé jsou či nejsou vini z hlediska buržoazního řádu. Řádu, jež je postaven na vykořisťování a který nereprezentuje spravedlnost, ale sociální útlak. Nikdo by němel končit ve vězení, pokud nemá pojem spravedlnost zůstat prázdným slovem.

Anarchisté zůstávají pro stát zločinci z důvodu, že usilují o svět bez států. Jenže skutečnými zločinci jsou právě ti, kteří chtějí anarchisty a environmentalisty stíhat, aby zajistili hladké pokračování organizovaného zločinu, kterým je kapitalismus.

Zákonodárci nás nazývají zločinci, ale my si z toho nic neděláme. Jak správně poznamenává Gustavo Rodriguez ve svém projevu:

Když se prohlásíme za anarchisty, postavíme se tak proti systému nadvlády člověka nad člověkem. Bojujeme proti celému společenskému uspořádání a všem zákonům na kterých stojí. Všechny zákony poskytovaly a stále budou poskytovat legální oporu útlaku a nadvládě. Pokud se stavíme proti státu, musíme se stavět i proti zákonům, které zosobňují a ospravedlňují jeho existenci. Jako anarchisté tedy stojíme mimo zákon už jen proto, že jsme anarchisté, tedy ze své přirozenosti.

Nakladatelství Subverze k tomu chce dodat, že ctíme svobodu slova a tisku. Pokud projevy takové svobody mají státní zastupitelství, policie a soudy potřebu označovat za podporu hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod, pak nám jen poskytují další ospravedlnění nepřátelského postoje, který k nim zaujímáme.

celá publikace ke stažení v pdf