Hledáme pomoc s překlady

Nakladatelství Subverze by rádo vydalo několik textů, avšak naše kapacita je velmi omezená. Uvítáme proto pomoc s překlady z angličtiny do češtiny. Chceme vydat např. tyto dva materiály.

Pokud to někdo přeloží, my zajistíme sazbu, korekturu, tisk a distribuci. Pokud chceš pomáhat s překladem, ozvi se nám na e-mail. Taky uvítáme šíření této výzvy na webech, přes mejly nebo šuškandou atd.

Vyjádření lidí ze střední Evropy k válce na Ukrajině (říjen 2022)

LIDOVÉ PŘÍSLOVÍ:

Ve válce stát poskytuje děla, bohatí voly a chudí své syny. Když válka skončí, stát si vezme děla, bohatí své voly a chudí počítají hroby.

Anarchistické a antimilitaristické projekty i jednotlivci z regionů střední Evropy tímto chtějí vyjádřit stanovisko k probíhající válce na Ukrajině. Zároveň chceme reagovat na chybné interpretace našich pozic, reprodukované jinými kolektivy a jednotlivci.

Vždy jsme zastávali internacionalistické, antimilitaristické a protistátní postoje. To, že se jich nevzdáváme během války, není dogmatismus ani krátkozraké uctívání abstraktních principů. Je to strategická volba, kterou chceme předejít dalším zbytečným válečným obětem. Zároveň to považujeme za vhodný způsob, jak se i nadále organizovat a oslabovat neblahý vliv státních struktur na naše životy.

Nepřidáváme se na žádnou z válčících stran v této válce a nepodporujeme válečnou mobilizaci. Mrzí nás, že někteří toto stanovisko interpretují, jako by šlo o odmítání odporu proti putinovskému imperialismu a odepření podpory masakrovanému ukrajinskému obyvatelstvu. Černobílé nahlížení rozlišuje jen dva póly: Buďto válčit spolu s ukrajinskou armádou proti ruské armádě, nebo neválčit a obětovat ukrajinskou populaci ve vyhlazovací válce. Hnusí se nám takto zjednodušující vnímání mnohem složitější reality.

Prohlašujeme, že se odmítáme zapojit do války, ve které různé státy bojují za přerozdělení “postsovětského prostoru”. Tím ale není tvrzeno, že odmítáme odporovat agresivnímu ruskému impériu ani, že nechceme zabránit masakru ukrajinské populace. Myslíme si však, že odpor i podpora by měly probíhat na jiném terénu a jinými prostředky než prostřednictvím konvenčního válčení.

Domníváme se, že konvenční válka vedená armádami nepřispívá k porážce imperialismu, ale pouze k tomu, že některé imperialistické frakce triumfují, zatímco jiné jsou oslabeny případně pohlceny vítězi. A je to pracující třída, kdo u toho nejvíce trpí. Dále se domníváme, že válečná mobilizace nevede k záchraně ostřelované populace, ale nárůstu obětí na všech stranách válečné vřavy. Dlouhotrvající válka se již dostala do fáze, kdy se ani jedna z válčících stran výrazně nepostupuje ke svým cílům, zatímco počet mrtvých a raněných dále výrazně roste. Neúčastnit se války a nepodporovat militaristické výzvy, to je naše volba beroucí v úvahu lidské životy, které válka ohrožuje a ničí. Proto nepodporujeme válečnou mobilizaci, ale oproti tomu podporujeme rozmanité aktivity sabotující další pokračování války.

Válečná propaganda tvrdí, že jde o válku mezi demokracií a diktaturou. Ve skutečnosti jde o válku několika imperiálních mocností o přerozdělení postsovětského prostoru a jeho zdrojů. O válku, ve které se různé buržoazní frakce perou o kořist a verbují do tohoto souboje ovládané obyvatelstvo. Imperiální zájmy různých aktérů v této válce jsou v každém případě zájmy kapitalistické třídy, která je někde prosazuje diktátorskými, jinde demokratickými prostředky. Tak jako tak jde jen o různé tváře kapitalistického uspořádání. My nehodláme proti jedné kapitalisté formě bojovat obhajobou jiné kapitalistické formy, tak jako se to děje v případě lidí vstupujících do ukrajinských armádních jednotek.

Nepřehlížíme rozdíly mezi životními podmínkami v demokracii oproti těm v diktatuře. Jenže nasazovat vlastní životy ve válce za parlamentní demokracii je příliš velká oběť, vzhledem k možnému výsledku. Ať už jsou výhody života v demokratické zemi jakékoli, nepřevažují nad nevýhodami války. Nesouhlasíme s tvrzením, že má smysl podporovat válku za liberální demokracii, protože ta poskytuje větší prostor pro sebeorganizaci než diktatura. Smysl má bojovat proti kapitalistické demokracii i diktatuře současně, ale zcela jinak, než v militarizovaném konfliktu řízeném státními armádami.

Tendence stavět se v meziimperialistické válce na stranu parlamentní demokracie se velice podobá perspektivám státotvorné levice, která se nás snaží přesvědčit o potřebě “přechodného období” ve smyslu dobytí politické státní moci, jako prvního stupně na cestě k plnému osvobození. Jenže ona neexistuje žádná postupná cesta “přes parlamentní demokracii ke svobodě” ani cesta “přes vládu dělnického státu k beztřídní společnosti”. Skutečné společenské osvobození projevuje ke kapitalistickým demokraciím stejné nesmiřitelné nepřátelství jako ke kapitalistickým diktaturám. Neznamená to vzdát se boje za krátkodobé cíle jako jsou například lepší platové podmínky, zastavení represivních zákonů nebo ochrana obyvatelstva před bombardováním. Znamená to bojovat za takové cíle jako autonomní sebeorganizovaná síla, nikoli jako spojenci jednoho státu v opozici proti státu jinému. Bojujeme-li dnes na pracovištích, na ulicích a v sousedství za bezprostřední uspokojení našich potřeb, děje se to prostředky, které odpovídají našim cílům. Mezi takové nelze zahrnout konvenční válku, která vždy sleduje především cíle té či oné části vládnoucí třídy na úkor našich potřeb a zájmů.

Žijeme v takzvaných demokratických zemích mnoho let, ale nevidíme výraznější tendenci k organizovanému boji ze strany neprivilegované třídy. Aktivita je dlouhodobě v útlumu navzdory všem demokracií zaručeným “občanským právům”, které by údajně měly poskytovat ohromné organizační příležitosti. Zatímco diktatury krotí obyvatelstvo hrubou represí, násilím a zastrašováním, demokracie má jemnější, ale o to víc sofistikované způsoby. Důsledky jsou podobné. V obou případech bývá výsledkem krotká, kapitalistickým plánům podřízená masa.

V globálním kontextu se míra sebeorganizace v jednotlivých regionech různí. Vysvětlením těchto rozdílů nemůže být jednoduše jen různá forma vlády. Existují totiž diktatury, ve kterých probíhají zuřivé třídní boje, stejně jako existují liberální demokracie, kde boj stagnuje nebo klesá. Rozhodující proto tedy není forma, kterou stát vládne obyvatelstvu. Umírat ve válce za jednu z takových forem je tragická chyba vedoucí k milionovým obětem na životech. My takovou volbu odmítáme! Bojujeme proti kapitalistickým diktaturám stejně jako proti kapitalistickým demokraciím. Proto podporujeme dezertéry na obou stranách válečné linie. Proto podporujeme partnerky mužů, které fyzicky brání doručování povolávacích rozkazů. Proto podporujeme sítě schovávající dezertéry i ty, kteří odmítli narukovat. Proto vítáme sabotáže vojenské infrastruktury. Proto podporujeme emigraci z válečné zóny a zajišťování bezpečného života jinde. Proto podporujeme průmyslové akce pracující třídy, které problematizují zásobování válečné mašinerie. Proto vítáme sbratřování vojáků všech zapojených armád. Proto vítáme, když vojáci obracejí zbraně proti svým důstojníkům, “vlastní” vládě a buržoazii.

Býváme křivě obviňováni z toho, že prý nenasloucháme lidem v místě válečné fronty. Tvrdí se, že vytváříme své závěry bez kontaktu s jejich realitou, zájmy, potřebami, tužbami a názory. Ve skutečnosti jim však nasloucháme, a to právě tehdy, když mapujeme zmíněné projevy protiválečného vzdoru a propojujeme se s jejich aktéry. Tyto projevy prokazatelně existují. Ti, kteří se ve válce staví na stranu ukrajinské armády a státu, však mají příliš napilno při šíření válečné propagandy, než aby si jich mohli povšimnout. A pokud si jich výjimečně všímají, bagatelizují je, přehlušují militaristickými provoláními nebo od nich odvádí pozornost k jiným oblastem.

Skutečností je, že válkou postižené regiony neobývá pouze populace, která se přidává na tu či onu válčící stranu. Ti, co nás obviňují z nedostatečného naslouchání, jsou často těmi samými, kteří pomáhají vytvářet iluzi jednotného hlasu – totiž představu, že celá ukrajinská populace podporuje válečnou mobilizaci. Odmítáme tuto povrchní válečnou propagandu, která jistý výsek z celkové reality prezentuje jako jedinou a kompletní realitu. V ukrajinském regionu operují armádní jednotky i dezertéři, válečníci i sabotéři války, vojáci i partyzáni, podporovatelé války i její odpůrci. Je nutné vidět tento různorodý celek, analyzovat ho, pečlivě si vybírat koho a jak podporovat nebo komu podporu odepřít. Činíme tak nikoli z důvodu zachování abstraktní ideologické čistoty, ale z důvodů hledání strategie přežití a organizace života na jiných než kapitalistických základech.

Snažíme se naslouchat, co největšímu množství lidí postižených válkou v ukrajinském a ruském regionu. Jenže naslouchání nelze zaměňovat s nekritickou podporou všech kroků, které tito lidé činí. A tak zatímco nasloucháme mnoha, podporujeme jen někoho. Není v tom žádný pocit kulturní ani politické nadřazenosti. Je to projev třídní solidarity, která se zhmotňuje v podpoře všech, kteří se staví na stranu společných zájmů pracující třídy. Je to projev třídního boje, který se rozchází s každým, kdo válčí za zájmy té či oné části buržoazie a nezáleží na tom, zda to dělá pod praporem nacionalismu, demokratismu, socialismu nebo anarchismu.

Máme dost řečí o sebeurčení, které jen mají zdůvodnit kroky rozcházející se se zájmy pracující třídy. Situace v ukrajinském regionu ukazuje, že si lidé mohou v rámci svého sebeurčení volit velice odporné cíle. Pojem sebeurčení často bývá jiným výrazem pro vlastenectví, nacionalismus a loajalitu ke státnímu zřízení. Takové projevy nebudeme podporovat i kdyby si je zvolila naprostá většina obyvatelstva, protože v éře globalizace, vždy nacionalistická a státotvorná politika v jednom regionu negativně ovlivňuje také životní podmínky v jiných částech světa. Odmítáme nacionalismy rozdělovat na útočné a osvobozenecké, stejně jako vidět v jednom státu imperiálního agresora a v jiném nevinnou oběť, za kterou je potřeba se postavit a umírat ve válce. Nacionalismus je součást každé státní formace. A i když se může projevovat různými způsoby od těch umírněných až po otevřeně agresivní, nikdy nemůže být spojencem emancipačních snah. Z těchto důvodů podporujeme mezi ukrajinským obyvatelstvem především ty tendence, které nestojí na nacionalistických základech a projevují se spíše nepřátelským postojem k probíhající válce než aktivní účastí v ní. Takové tendence je někdy těžké vidět pod nánosem válečné propagandy. My se však tohoto těžkého úkolu nemíníme vzdát. Kde nalézáme příležitosti, tam podporujeme především:

– sbližování obyvatelstva všech zemí za účelem maření válečného úsilí;

– aktivity, které podkopávají morálku vojenských jednotek a tím také snižují míru zbytečného vraždění;

– stávky, blokády, protesty, sabotáže a další aktivity, které podvracejí základnu válečné mašinérie;

– přijímání všech běženců a poskytnutí nezbytné pomoci;

– dezerci řadových vojáků z armád na všech stranách konfliktu;

– odmítání plnit rozkazy armádních velitelů a státních byrokratů;

– organizování struktur individuální a kolektivní obrany nepodléhající moci států;

– shromažďování zdrojů a jejich užití proti autoritě armádních důstojníků, politiků i dalších manažerů války;

– snahy přeměnit současnou meziimperiální válku v boj za globální společenství bez tříd, kapitalismu a států.

  • PROHLÁŠENÍ PODEPISUJÍ NÁSLEDUJÍCÍ INICIATIVY A JEDNOTLIVCI:

Ostravská anarchistická federace (Česko)
Historický spolek Zádruha (Česko)
Kronika odporu (Česko)
Anarchisticka skupina AlterNativE (Slovensko)
Nakladatelství Subverze (Česko)
Anarchistická buňka Čierna Brigáda (Slovensko)

Vladimír Hronec (Bučovice)
Jakub Spilka (Pardubice)
Martin Hodek (Krupka)
Petr W. (Mladá Boleslav)
Tomáš Nágl (Praha)
Krulf (Praha)
Kateřina Vaňková (Ústí nad Labem)
Anna Čmelda (Praha)
Partyzán (Praha)
Medvěd Krkonošský (Praha)
Eliška Lang (Berlín)
Filip Rusina (Frýdek-Místek)
Matěj (Plzeň)
Matouš Svoboda (Ostrava)
Jan Tleskač (Jihlava)
Punkveruska (Čelákovice)

  • TEXT JE OTEVŘEN PRO DALŠÍ PODPISY KOLEKTIVŮ A JEDNOTLIVCŮ!

Proti válce a vojenské mobilizaci: předběžné poznámky k invazi na Ukrajinu

Ruský stát se snaží dobýt Ukrajinu. Ten samý ruský stát, který podporoval potlačení běloruského hnutí za svobodu a jen před pár týdny použil tanky k potlačení povstání v Kazachstánu. Putin se snaží rozšířit své autokratické panství a rozdrtit jakékoliv hnutí odporu nebo rebelie jak uvnitř, tak vně ruských hranic. Jenže když teď všichni západní demokraté sborově pějí o obraně svobody a míru, jedná se o organizované pokrytectví: jsou to ti samí demokraté, jejichž „mírové operace“ neboli válečné agrese, drony, bomby a okupace vynucují koloniální
vztahy moci a vykořisťování, dodávají diktátorům a mučitelům zbraně a jsou přímo nebo nepřímo zodpovědní za masakry uprchlíků a povstalců.

celá publikace ke stažení v pdf

Nebojuj za “svou” zemi! – International Perspectives

“Bojovat za vlast není v zájmu drtivé většiny obyvatelstva Ukrajiny. Ať už jsou výhody života v zemi začleněné do NATO a EU jakékoli, nepřevažují nad nevýhodami války. Až za několik týdnů, měsíců či let utichnou zbraně a dým se rozptýlí nad rozbombardovanými městy, Ukrajincům zbyde otrávená zem plná trosek a masových hrobů. A západní země budou pravděpodobně méně štědré ohledně peněz na obnovu, než jsou nyní ohledně dodávek zbraní.

Dejme tomu, že Ukrajina válku “vyhraje” – co tím tamní lidé získají? “Čest národa”? Svobodu? Až válka skončí, Zelenskyj a její vlastní “oligarchové” budou pořád bohatí, ale ‘obyčejné’ Ukrajince čeká jen hluboká bída.

(…) Naprostá většina ukrajinského obyvatelstva byla již před válkou chudá, a po válce bude ještě daleko chudší. Její zájmy a zájmy vládnoucí třídy nejsou totožné. Úplně jako v Rusku. Na Ukrajině se ruští a ukrajinští vojáci navzájem zabíjejí za zájmy, které nejsou jejich.”

celá publikace ke stažení v pdf

 

Anarchistické a internacionalistické protiválečné perspektivy

Poslední měsíce se velká pozornost věnuje válečnému konfliktu na území takzvané Ukrajiny, což je pochopitelné z hlediska povahy a závažnosti tohoto konfliktu. Podobně jako v případě předchozích světových válek i jiných válečných konfliktů se ukazuje, že takto vypjaté situace odhalují rozpory a nedostatky, kterými jsou často zatíženi ti, kteří svět nahlížejí z revolucionářské perspektivy. Objevují se různá prohlášení, která si vzájemně odporují, často jsou jimi zásadně přehodnocována předchozí stanoviska se zdůvodněním, že jde o specifickou situaci a není dobré se dogmaticky držet starých zásad. Zkrátka, ukazuje se, že pohled na to, co je úlohou revolučních sil uprostřed zuřící války není tak jednoznačný jako se to jevilo před vypuknutím války.

Nakladatelství Subverze by rádo přispělo do diskuze zpracováním několika textů, které v minulosti již vyšli v jiných jazykových variacích (anglicky, italsky, francouzky…) V plánu je překlad sborníku, který vyšel pod názvem  «War Against War. Anarchist and internationalist perspectives.» Nakladatelství Subverze hledá lidi schopné pomoc s překladem. V případě zájmu o spolupráci pište na kontaktní e-mail subverze@riseup.net

Naléhavost útoku – Nicola Gai

Nicola Gai je anarchista v minulosti stíhaný v procesu «Scripta Manent». Obviněn byl z ublížení na zdraví Robertu Adinolfimu, manažerovi v nukleárním průmyslu. Tento jeho text osvětluje mnohá témata: překážky v anarchistické akci vnucené zvnějšku i námi samými, naléhavá potřeba udeřit na nepřítele, vztahy mezi soudruhy v bojích a na setkáních atd.

celá publikace ke stažení v pdf

Vzestup černého protipovstalectví -Shemon

„V týdnu od 26. května do 1. června 2020 vypálila multirasová proletářská vzpoura vedená černými policejní stanice, zničila policejní auta, zaútočila na policii, přerozdělovala zboží a pomstila se za policejní vraždy bezpočtu černých i nečerných. Ale první červnový týden se, jak se zdá, všechno změnilo. Všichni jakoby zapomněli, že se něco z toho stalo, a místo toho jsme se stali dobrými protestujícími, stali jsme se nenásilnými a stali se z nás reformisté. Místo toho, abychom zaútočili na policii, jsme vydrželi nespočet pochodů, které neměly žádný jiný smysl, než pochodovat. Z revolučních abolicionistů jsme se stali reformistickými abolicionisty. Co se stalo?“

Na tuto a další otázky se pokouší odpovědět Shemon v textu, který v anglické verzi vydalo nakladatelství Ill Will Editions v červenci 2020. Text později do češtiny přeložila skupina Třídní válka, která ho s dalšími souvisejícími materiály publikovala ve stejnojmeném buletinu.

Nakladatelství Subverze dalo textu formát brožury.

celá publikace ke stažení v pdf

Propad do šílenství: Anarchistický-nihilistický deník antipsychiatrie

Šárka, Marcel, Veronika, Martin, Bára, Petr, Martina, Honza, Ester, Emily, Lukáš, Kristýna, Ondřej, Tereza, Marek, Kateřina, Stela, Radek, Daniela, Filip, Saša, Lenka, Roman, Monika a mnoho dalších. Oni mají své zkušenosti s psychiatrickými diagnózami, chemickými medikamenty nebo uvězněním v psychiatrických zařízeních. Především jim je věnována tato publikace. Nabízí ale zajímavé pohledy i všem ostatním.

 

celá publikace ke stažení v pdf

A # 5 / říjen 2020

Po delší odmlce vychází další číslo anarchistického občasníku “A”. Texty dohledatelné na internetu nyní mají i tištěnou podobu. Ano, nakladatelství Subverze jde proti proudu. Stále zůstává prioritou tištěné medium. Ano, i v době, kdy dost lidí má pocit, že existuje a má smysl jen to, co je na facebooku.

Lepší několik kusů publikace předané z ruky do ruky a diskutované z očí do očí, než tisíce lajků a sdílení na sociálních sítích, poskytujících naše soukromí fízlům a korporacím. Tiskněte, sdílejte, diskutujte…

ke stažení a tisku na formát A5 (20 stran)

Směrem k povstání – Alfredo M. Bonanno

„Jak lze tedy dosáhnout toho, aby se lidé mohli anarchisticky organizovat, aniž by se stali anarchisty, aniž by vstoupili do anarchistických skupin, aniž by si lidé uvědomili, že akceptují anarchistický koncept? Protože, když někoho oslovím a řeknu „poslouchej, musíme zaútočit, to je anarchistický koncept“, chlap odpoví „Nemám zájem. Souhlasím s tebou v útoku, ale nemám zájem vědět, zda je útok anarchistický koncept nebo ne.“ Pokud s někým mluvím o útoku založeném na konfliktnosti, musím mu zmínit všechno o permanentním konfliktu. Musím mu říct, že neexistují žádné deadline. Nejsou momenty, kdy může být spokojen s tím, co bylo provedeno a boj tím skončil. Existuje boj, který pokračuje v čase, aniž by se zastavil.

„Permanetní konfliktnost, to je anarchistický koncept” a ten chlap mi říká: „Pro mě to nic neznamená, že je to anarchistický koncept. Líbí se mi nápad, chci to udělat.” Tady nejde o nečinné tlachání. Je to něco důležitého, protože přicházíme k pojmu organizace lidí anarchistickým způsobem, aniž by si uvědomili, že se nachází v procesu organizování anarchistickým způsobem. Protože kdybychom budovali politickou stranu, to znamená, pokud budeme mluvit s lidmi, abychom byli pochopeni, potřebovali bychom používat symbolický jazyk. Používat velmi nápadné letáky, symboly; nebo jinak použitelné nápady. V prvním případě budujeme stranu, a nezáleží na tom, zda velkou či malou, nebo anarchistickou nebo něco jiného. Je to pořád strana. Ve druhém případě budujeme spontánní organizaci.“

celá publikace ke stažení v pdf

Anarchie: život a radost z neposlušnosti

„Námezdní otroctví je nepřítel hry, individuality a svobody. Sociální systémy vyžadují podrobení individuality buď homogenizovaným členstvím nebo pevnou skupinovou identitou, aby byla zachována jejich existence. U všech sociálních systémů je vzorec podobný: individualita se oddává skupině, aby jí byl umožněn přístup ke zdrojům. Za kapitalismu je námezdní otrok – nebo marxisticky „proletariát“ – identita přeskupená v úloze reprodukční kapitalistické společnosti. To zahrnuje, že jednotlivci odevzdají svou mysl a tělo pánovi výměnou za mzdu, která slouží jako povolení k přístupu ke zdrojům. Ale pro anarchistickou individualitu vyzbrojenou nezákonností, je vyvlastnění zdrojů anarchie přežití bez povolení.

Anarchii nelze prožít prostřednictvím historických knih, reforem pracovních míst ani hranic nového společenského systému. Anarchie dýchá rytmem divočiny v neustálém toku, neovládaném antropocentrickými zákony a řádem. Raduji se ze své anarchie, z transformativního opuštění role a identity „proletariátu“. Na obzoru není žádná velká revoluce, kterou by bylo možné zorganizovat nebo očekávat. Existuje pouze dnešek, bez zítřejší záruky. Neexistují žádní charismatičtí vůdci, kteří by otevřeli dveře ke svobodě. Existuje pouze síla anarchistické individuality definovaná osvobozující ozbrojenou touhou.“

celá publikace ke stažení v pdf

Komunistická opatření – Leon de Mattis

„Komunistický charakter opatření se odvozuje od jeho schopnosti posílit boj proti kapitálu, a přitom být výrazem jeho negace. Jedná se tedy o rozhodný a konkrétní způsob jak rozehrát překonání směny, peněz, hodnoty, státu, hierarchie a rasových, třídních a genderových rozdílů a tak dále. Tento seznam nestojí na nějakém zvláštním pořadí priorit, protože komunistické opatření je schopno zaútočit najednou na vše, co tvoří kapitalistické společenské vztahy. Víme, že komunismus je překonáním směny, hodnoty a peněz, ale nevíme, jak by svět bez směny, hodnoty a peněz mohl fungovat. Víme, že komunismus je zrušením tříd, ale nevíme, jak by mohl fungovat beztřídní universalismus. Komunistické opatření na takovéto otázky neodpovídá globálně, ale snaží se na ně reagovat tam, kde vznikají, a v rámci potřeb boje.“

celá publikace ke stažení v pdf

Angry brigade 1967 – 1984 – dokumenty & chronologie

Je to již nějaká doba, co anarchistická formace Angry brigade ve svém komuniké prohlásila: „Začali jsme se bránit a v této válce zvítězí organizovaná pracující třída pomocí bomb.“ Nezůstalo pouze u slov. Bomb se odpálilo dost a došlo i k jiným násilným akcím. Proč tyto události připomínat po tolika letech? Protože mají s touto dobou společného více, než by se mohlo zdát.

Zaprvé, praxe Angry brigade připoměla důležité otázky ohledně role ozbrojeného boje, na které je třeba odpovídat i dnes. Jaké odpovědi jsou vhodné, to musí vyplynout z diskuzí a rozborů, které s boji pojí nejen teorie, ale hlavně praxe. A praxe Angry brigade se jeví jako dobrý podklad pro tento úkol.

Zadruhé, i v dnešní době násilí revolučních minorit a jednotlivců zůstává nepochopeno dokonce i těmi, kteří se hlásí k tradicím revolučního hnutí. Připomenutí minulých pohledů možná může prospět pochopení těch dnešních.

Jak píše Jean Weir v úvodu, „Angry Brigade stála tváří v tvář nejen třídnímu nepříteli se všemi jeho represivními nástroji, ale také tuposti a nepochopení – pokud ne rovnou odsouzení – ze strany organizované levice.“ S podobnou tupostí a nepochopením dnes dochází k odsudkům Sítě revolučních buněk (SRB) a těch, kteří jsou souzeni, protože policie tvrdí, že SRB podporovali a propagovali. Nejde o to nekriticky uctívat, ale nebránit se diskuzi a propracování seriózních analýz místo běžného odsuzování a distancování.

V době vydání této publikace jsou pro údajnou podporu a propagaci SRB v kauze Fénix 2 souzeni čtyři anarchisté a jeden environmentalista. Konkrétně: Martin Ignačák, Lukáš Borl, Lukáš Novák, Petr Sova a Tomáš Zelený. Tento výtisk jim je věnován jako projev solidarity. To proto, aby bylo jasné, že ne každý je ochotný soutěžit s vládnoucí třídou a masmédii v intenzitě odsudků protivládních rebelů. Není nutné souhlasit se vším, co bylo vyjádřeno slovy a činy, aby hněv směřoval proti státu nikoli proti těm, které stíhá.

celá publikace ke stažení v pdf

Hledání cesty z ekologické krize – svazek II.

V prvním svazku vyšly texty od sociálního ekologa Murray Bookchina. Tentokrát to je čtyřdílný seriál Práce, klima, kapitál sepsaný slovenským projektem Karmína. Dozvíme se v něm jak chápat vztah mezi klimatickou změnou a třídou pracujících a také, proč bez propojení třídních a ekologických zápasů nelze vyřešit ekologickou krizi.

Projekt Karmína na svém webu uvádí: „na činnosti Karmíny se můžete nepřímo podílet i tím, že šíříte naše texty.“ Nakladatelství Subverze to bere v potaz a tato publikace je konkrétní krok tímto směrem. Nemyslíme si, že veškerá stanoviska Karmíny, jsou shodná s těmi našimi. O to však v nakladatelském projektu Subverze ani nejde. Texty, které vydáváme, nemusí vždy a ve všem být v souladu s postoji vydavatelů, přesto považujeme za důležité je sdílet. Nutno podotknout, že to neděláme z komerčních pohnutek ani v rámci propagace konkrétní skupiny, organizace, ideologie nebo hnutí.

Zpětnou vazbu na publikaci uvítá nakladatelství Subverze a jistě i projekt Karmína, z jehož webových stránek texty čerpáme.

celá publikace ke stažení v pdf

Hledání cesty z ekologické krize – svazek I.

Čím dál více lidí si začíná uvědomovat, že se svět dostal do ekologické krize, která může v důsledku vést až k zániku lidské existence na planetě Zemi. Je skvělé, že se mnozí probouzí z apatického spánku a hledají cesty jak z toho stavu ven. Samo to však nestačí k tomu, aby se situace změnila. Vidět problémy, totiž ještě nutně neznamená, znát i cesty vedoucí k řešení. A tak můžeme být svědky mnoha environmentálních iniciativ, které si to mašírují do slepých ulic, ale tváří se jakoby směřovaly k odvrácení krize.

Nezřídka jde o reakční hnutí, která problémy nahlíží optikou střední třídy. Ta si chce zachovat svá privilegia, proto se raději uchyluje k moralistickému apelu na změnu individuálních konzumních zvyků, než aby rozvíjela praktickou kritiku kapitalistických vztahů. Takové lidi pak můžeme vidět, jak chudé obyvatele poučují o tom, že by si měli kupovat předražené bioprodukty z „férového obchodu“, ale sami nechtějí aktivně odporovat korporacím a vládám, které ekosystémy plundrují v ohromném rozsahu.

Někteří z těch, kteří si vytyčili za cíl blokovat provoz těch nejdestruktivnějších sektorů průmyslu – jako je třeba uhelná energetika – zase zapomínají, že tržní logika kapitalismu povede k ekologické nerovnováze dokonce i tehdy, když fosilní paliva nahradí jiné alternativy. Jako by snad ani nechtěli vidět, že udržitelnost není pouhou otázkou volby technologických nástrojů a zdrojů, ale také toho v jakých sociálních, produkčních a politických vztazích jich je užíváno.

Jiné iniciativy zase apelují na politiky a podnikatele, aby zachránili tento svět, jako by to snad nebyli právě oni, kdo se nejvíce podílí na jeho destrukci. Jiní pak inklinují k mizantropii a potrhlým návrhům na extrémní redukci populace, aniž by pochopili, že stávající systém díky svému principu „růst nebo zemřít“, vždy bude produkovat ekologické krize, bez ohledu na to kolik lidí bude planetu obývat.

Ukazuje se, že samotná masová mobilizace proti ekologické krizi nestačí k jejímu rozřešení. Mnozí totiž mají zalíbení v návrzích, které nepřinášejí řešení, nebo prosazují to, co je samo součástí problému – různé varianty zeleného kapitalismu či primitivismu a jiné nebezpečné potrhlosti. Proto vychází tento sborník textů rozdělený do třech svazků, který se snaží přispět k překonání ohromného ideologického zmatku, kterým jsou prostoupena environmentální hnutí. Texty možná nepřinášejí nic, co by již nebylo předtím řečeno. Jenže, dokud se situace výrazně nezmění, bude nezbytné znovu a znovu opakovat, že dostat se z ekologické krize, znamená jít cestou boje proti státům a kapitalistickému systému.

Tato publikace je zamýšlena jako materiál pro diskuzi. Sdílej jí a diskutuj o ní. Můžeš také napsat svůj názor nakladatelství Subverze. Bude ti odpovězeno.

celá publikace ke stažení v pdf