„Každodenní těžba přírodních zdrojů je katastrofa, společenská i ekologická (toto dvojí se ve skutečnosti rozlišuje pouze v rámci civilizace). Ať už se rozhodneme zářné zítřky větrné, solární a vodní energie vykreslit jakkoliv, jejich technologický rámec bude i nadále zárukou centrální koordinace (tj. centralizované moci specialistů a technokratů), dopravní a distribuční infrastruktury prořezávající se divočinou, nebezpečné a vykořisťující práce ve stavebnictví, pokračujících válek o kontrolu nad strategickými regiony a neustávajícího znečištění z rafinérií, dolů a továren chrlících své výrobky, zatímco doprava burácí dál.

Je příliš brzy na to soudit, zda alternativy ropy dokáží průmyslovou civilizaci vyvést ze současné „krize“ fosilních paliv, nebo zda se toto monstrum zhroutí a rozpadne v něco zcela odlišného (s vykořisťováním, podrobováním a ovládáním všeho divokého bezpochyby stále na programu mocných). Nehodláme jen tak nečinně přihlížet a čekat, jak to dopadne: Přestože globální dění těžko ovlivníme, upřednostňujeme důstojnost násilné vzpoury vůči Stroji a jeho technikům, jejich despotickým manipulacím a jedovaté výrobě.“